Co je celibát a proč se nedodržuje

Latinské přídavné jméno caelebs znamená česky neženatý, svobodný. Vita caelebs znamená u římského básníka Horatia mládenecký život.

Can. 277 stanoví v 1. §: Duchovní jsou povinni zachovávat dokonalou a trvalou zdrženlivost pro Boží království, a proto jsou vázáni celibátem, který je zvláštním Božím darem, jímž se mohou duchovní snáze a s nerozděleným srdcem svobodněji oddat Kristu a službě Bohu i lidem.
Z formulace ustanovení vyplývá, že se povinnost týká dokonalé a trvalé zdrženlivosti v pohlavním životě. Rozhodující jsou tedy pojmy zdrženlivost a pohlavní život.
Zdrženlivost vs. čistota
Zdrženlivost se nekryje s čistotou, spočívající v užívání sexuality ve shodě s mravním řádem, jinými slovy se stále zdokonalujícím se poznáním člověka v tomto bodě. Představuje pouze jednu z jejích forem úměrně k zvolenému životnímu slohu, dobrovolné upuštění od sexuálních aktivit, např. manžel by měl žít čistě právě tak jako celibální kněz nebo řeholník, nežije ovšem zdrženlivě. Na rozdíl od něho řeholník žije pouze tehdy čistě, žije-li zdrženlivě.
Dar vs. povinnost
Závazek celibátu je sice jasně hodnocen jako uložená povinnost, charakterizován je však překvapivě jako dar od Boha. Z toho plyne několik důsledků: kodex nehodnotí celibát jako nepříjemnou povinnost, která by mohla být vnucovaná proti vůli příjemce, jako nelítostný rozkaz splnit hořký úkol. Příjemce je jím obohacován, jinak by přece dar ztratil smysl. Obohacení je nesporné objektivně, to ale neznamená, že si to obdarovaný musí subjektivně uvědomovat. Když Jan Pavel II. říká, že netušíme, kolik duchovního bohatství je v celibátu skryto, dospěl k této myšlence - doufejme - časem, rostoucí duchovní zkušeností, kterou vždycky neměl. Dar pochází z vůle dárce, ne z práva obdarovaného. Smyslem tohoto daru, pokračuje kodex, je patřit Kristu nerozděleným srdcem, aby bylo možno svobodněji sloužit Bohu a bližnímu. Celibát má podle učení tedy služebnou, nikoliv asketickou funkci. Kodex taky konstatuje, že manželství kleriků s celibátním závazkem je neplatné (can. 1087). Má tedy nejen závažné mravní, ale i právní důsledky.

Porušování celibátu
Je veřejným tajemstvím, že většina kléru tuto povinnost porušuje. Už mohučský arcibiskup Albrecht v roce 1540 prohlásil: „Vím, že všichni moji kněží jsou konkubináři. Co však mám proti tomu dělat? Když jim jejich konkubíny zakáži, budou buď žádat manželky nebo se stanou luterány.“

Výhody celibátu
Ekonomické důvody sehrály určitou roli při prosazování celibátu, ale ne v obvykle míněném smyslu. Vyhlídka na dobré zabezpečení přiváděla v křesťanském starověku po době pronásledování do církevní služby stále více mužů, kteří k tomu nebyli povoláni. Ti usilovali nejen o existenční zabezpečení sebe, ale i svých rodin umístěním vlastních dětí jako nástupců v církevním úřadě. Postupně se prosazující celibát, čelící tomuto škodlivému trendu, musí být proto viděn spíše jako sebezáchovné, než ekonomické opatření církve.